Addams Family – 27. 9. 2015, 15:00, Hudební divadlo Karlín

Příběh je jednoduchý – Středa se zamilovala a chtějí se s Lucasem brát, problém je v tom, že obě rodiny nejsou tak trochu normální („One Normal Night“ – „Normální noc“) – Addamsovi výstřední, libující si v černém humoru, Beinekeovi – manželé v poněkud citově vyprchaném manželství. A problémem také je, že se o svatbě nesmí dozvědět Morticia. Středa o sňatku poví jen svému otci a říká, že Lucas s rodiči přijdou na večeři, s čímž on souhlasí, ale problém s tím má Morticia, která cítí, že má Gomez před ní tajemství. Úmluva Gomeze se Středou je tak zakolísáním ve vztahu s Morticiou a pohnutka k jejímu odchodu z domu. Vše je propojené láskou a to láskou bratra – Pugsley (Paksly) k sestře – snaží se nápadníka marně vystrnadit a bojí se samoty a „co když ho již sestra nikdy nezmučí a nezmlátí těžkou obručí“. Láska mezi Středou a Lucasem. Láska mezi manželi Beinekovými a samozřejmě láskou mezi Morticií a Gomezem. Neobvyklá láska je i mezi Festerem a Měsícem, Lunou.

V celém představení figurují mrtví předci, kteří po setkání pod rodinným stromem nemohou zpět do hrobky a tak spolu s Festerem se snaží dovést hlavní hrdiny ke schválení jejich sňatku – pomocníci mladé lásky, až se jim to podaří, terpve tehdy se mohou vrátit do hrobů.

Do toho tu je bláznivá babička, o které nikdo neví, čí to je vlastně matka a sluha Lurch, který je pomalý a vydává grr, které je ještě elektronicky zkreslené.

Rodiny se seznamují, páry hovoří o svých manželstvích – ženy mezi sebou, muži mezi sebou.

Představení samozřejmě míří ke šťastnému konci – kdy Morticia se vrací ke Gomezovi, musím vyzdvihnout pěkně vymyšlený příjezd taxíku – zvuk, odlesky světla auta v levé části jeviště a příchod taxikáře, když pozná, že se chová jako její matka, což nechce a nakonec svolí ke sňatku Středy s Lucasem a vrací se ke Gomezovi, s tím, že je opravdu nešťastná!

Mel a Alice se rovněž dávají dohromady, na základě rozpuštění jejich upjatost. Lásce Lucase a Středy tak nic nebrání a Fester odlétá, s raketou připevněnou na zádech, za svou Lunou. Chytře je vymyšleno sledování jeho cesty, kdy z levé části sálu jde proud světla, po rantlu 1. balkonu kolem celého sálu, a po jeho objetí se objevuje maketa Festera na pravé části jeviště a míří na Měsíc.

Scéna arch. Daniela Dvořáka je tvořena na točně schodištěm interiéru, z druhé strany kulisa  tvoří čelo domu Addamsových. Interiér je doplněn velkým červeným závěsem v levé části jeviště a pojízdnou kulisou – Morticiin budoár se sedačkou a parohy na stěně, které se vtipně uplatní při rozhovoru Mortici a Gomeze, kdy Gomez zjistí, že on není jedinou její láskou, samozřejmě v té chvíli stojí pod parohy.

Další pojízdnou částí je sklepní pokoj Gomeze s židlí, která donutí lidi říkat, jen to, co on chce pravdivě slyšet – po zatáhnutí páky vyjíždí nůž ze sedadla. Potom pokoj Pugsleyho s postelí. Mučící místnost, kde Středa trýzní svého bratra a on si to náležitě užívá v písni „Pulled – Nová dimenze.“

Impozantně působí strom Adamsových, se kterým se setkáváme v počátku představení, který slouží i jako část zahrady v druhém dějství, kdy se na houpačce jeho větvoví houpe Středa, během výstupu „Šťastně smutný – Happy Sad“.

Scéna – úvodní hřbitov, pojízdné kulisy představující jednotlivé pokoje v domě. Měsíc, a pak i klišovité hvězdy. „Luna a já“ – Fester svlečen je v pruhovaných krátkých podvlíkačkách, před ním během toho jsou dívky z company s deštníky, čímž skrývají svléknutí z černého kostýmu a zapínání lanek – protože se pak vznese nad scénu a hraje si s Lunou – kope do ní, odpálkován ji svým banjem.

Výzdoba domu – ponurá atmosféra, potemnělá, lebky, ruka kostlivce, krmení Adély a také odkopávání její láčky Gomezem v Morticiine budoáru. Zdobené čelo postele, kde jsou ubytováni hosté Mal a Alice.

Kostýmy jsou dokonalé, očekávané u hlavní dvojice Gomeze a Morticie. Zvuk poněkud haproval, nebylo zcela vše rozumět a to i u sól. Zklamala mě choreografie. Samozřejmě si nemohli odpustit tanec Smrtky ve výstupu „Just Around the Corner“ – „Za nejbližším rohem“. Celkově je výprava nádherná, velká dostatečně zaplňující karlínské jeviště.

Hodnocení výkonů jednotlivých umělců je poměrně složité v tom, že jejich prostor v představení je vyrovnaný. Morticia Lucie Bílá byla naprosto dokonalá, zpěv naprosto bezchybný, projev dobrý, ale myslím si, že se mohla tzv. hecnout a to i spolu se svým partnerem Gomezem, a ve scéně Milostné tango – Tango de Amor mohli nacvičit naprosto identickou choreografii společně s company, ne se v nuancích lišit, ale nedostatky se nejspíš režie snažila napravit odhalenými stehny umělkyně během výstupu. Jinak to byla opravdu zase ta Lucie – vydává své skřeky a na závěr samozřejmě vynucuje potlesk. A lidé jí jdou stále na ruku.

Jako Gomez se představil Jiří Korn, v Karlíně již poněkolikáté v „oblekové roli“ (Carmen – starosta, Lucie – šéf), pěvecky si byl naprosto jistý, herecky též. Role Goméze je komická, výstup „Hra“, kdy se snaží pomoci Středě, ale podotýká, že má stále problém se skříňkou, ke které se bude muset vrátit, protože na to čeká Morticia, a snaží se vyhovět své dceři za cenu drobné lži, tajnosti vůči své ženě, která si je naprosto jistá, že upřímnost a pravda jsou v manželství velmi zásadní s čímž se i chlubí Lucasově matce Alici, která se tomu diví. Korn ve své roli pobavil a zaujal ve výstupu „Štastně smutný“ ve 2. dějství – celkově dojemný výstup otce s dcerou, kdy on vzpomíná na to, jak vyrůstala, na stromu je projekce malé Středy, jak si hraje – zase kýčovité.

Naprosto uchvácen jsem byl z výkonu Středy – Veroniky Mertové, která si je hlasově naprosto jistá a Pulled s přehledem zvládla a potěšila v písni Větší cvok než ty. Její mluvený projev, např. před „One Normal Night“, kdy se plánuje, jak se má její rodina chovat, byl naprosto srozumitelný a zcela uvěřitelný, doufám, že se slečna bude rozvíjet a budeme ji vídat dále.

Festera se úspěšně zhostil Václav Kopta – podání Festera je milé, snaží se o komunikaci s diváky, je nepsaným průvodcem děje, věty typu, „přece takhle nemůže skončit 1. část“? Pěvecky se projeví v písni Festerův manifest na začátku představení a pak v druhé části má sólo v písni „Luna a já“. Pěvecky zvládnuté skvěle, herecký projev výborný – upozorňuji na drobné nuance typu pohybu hlavy dolů skrz jeho kostým, který je vyztužený jakousi konstrukcí, jímž vyděsí Alici.

Samuel Gyertyák – žárlivý bratr Pugsley je milým zpestřením představení, libuje si v záškodnictví mladé lásky – podstrčení pavouka mezi polibek mladých snoubenců, užívá si torturu Středou, avšak je to citlivá duše, která se projeví v jeho sólové písni „Co když – What If“. Snaží se na sobě odpálit dynamit, který je zhašen postavou „Amora“ malá herečka s andělskými křídly.

Babičkou byla Hana Seidlová, která má monolog během „What If“ s Pugsleym o jejích přípravcích, snad z toho důvodu ta postava v představení figuruje, které přivádějí osoby do nejrůznějších stavů a pak také promluva během „Hry“ při výstupu Full Disclosure – Já přiznávám. Role, která je opravdu jen do počtu, není zde vlastně co hodnotit, babička doplňovala celé obsazení.

Sluhou Lurchem byl NOID, jehož zpěv byl až na konci představení během – „Temné síly“ – „Move Toward to Darkness“, role je takto napsaná a až na grrčení se hlasově neprojevuje, o to významněji se popasoval s hereckou složkou, pomalá chůze, otevírání dveří, asistence – samozřejmě nechybí vtípky k jeho osobě typu – jak je hbitý a že díky za rozhovor ze strany Mela.

Matku Lucase, Alici si přesvědčivě zahrála a zazpívala Iva Pazderková. Proměna puťky Alice, která věří, že drobné tajnosti před manželem jsou zárukou stálého manželství ve femme fatale během „Full Disclosure“ – zde se objevuje její utajené touhy, toužící po tom muži, které před lety poznala a snaží se v něm probudit vášeň, upjatost vlastně čeká jen na jeho změnu. V obou dvou polohách byla Pazderková uvěřitelná a interpretace náročné písně „Čekání – Waiting“ byla zvládnuta skvěle.

Ke změně upjatého Mela – Martina Zahálky - dopomůžou rozhovory s Gomezem a samozřejmě i s Alicí. Role je převážně činoherní a Zahálkovo ztvárnění je naprosto uvěřitelné.

Představení je protkáno milým, černým humorem – jak ve slovních interpretacích – „Co je normální?“ „To co je normální pro pavouka, může být docela průser pro mouchu.“ Tak také ve scénickém ztvárnění:

Příchod Bienekeových – mrtví předkové přesouvají křoviska tak, aby dům Addamsových našli, a to ještě za pomoci 2 žlutých šipek ukazující směr, myš a Alice, která když ji spatří, tak křičí a ječí tak, že krysa před ní raději uteče.

Před večeří přichází Středa a přesnou dikcí říká, jaký je jízdní řád – přípitek, přivítání atp. Je oblečená ve žlutých šatech a ptají se, zda jí je dobře, a že vypadá jako páska na místě činu. Alice si sundá plášť a má také žluté šaty – Morticia: „Tak ono se to tu množí, nebo je to tu všude.“ Alice veršuje na to – že nosí žlutou. Morticia se seznamuje s Lucasem, rozepíná mu zip na mikině, který si posléze chvatně zapíná.

Alice: „Ano, Lucasi, rodiče to dělají, smiř se s tím.“

Pavouk na Malových zádech při odchodu z ložnice, po krátké při s Alicí, že on již není tím, kým býval.

Odchod Moriticie v 2. části představení – jen s malým kosmetickým kufříčkem a velkým kloboukem.

Morticia vyznává svou lásku k Pugsleymu: „Mám tě ráda“ a vlepí mu facku na závěr představení.

V uvažovaném rodinném představení je použito řada triků a kouzel, jsou dílem Jaroslava Kunce – shoření těla v pohřebním kočáru – zbyla kostra, zmizení Pugsleyho v posteli – po příchodu strašidla, hoří fotoalbum – debata nad předky – zda za ní někdo stojí, ne to je její druhá hlava, já příznávám – k tobě se ještě vrátíme ke Gomzeovi, která pak ještě upozorňuje, že tam má ještě problém s tou skřínkou, když nechce pomoci Středě,

Roztržení mapy Bienekových, během jejich bloudění Central parkem. Střapec šňůry od závěsy po utnutí Gomezova kordu – prchá přes celé jeviště doprava.

Před Hrou – odletí Gomezův ubrousek doprava, Beinekeovi to zkouší, avšak ubrousek padá do klína, tak se diví.

ZÁVĚR

Rodinný muzikál, který má jednoduchý děj, který nikde nedrhne až na scénu Gomeze s Melem v prvním jednání na židli. Představení jednoznačně pobaví, avšak mu chybí zapamatovatelný hit, za což pražské ztvárnění nemůže, jak bylo dílo napsáno, tak bylo na licenci pořízeno. Nejvíce se mi líbily – „Nová dimenze“ a „Větší cvok než ty“.

Jediným okamžikem, kdy jsem měl husí kůži, byl závěr „Tango de Amor“, kdy se se sólisté spolu s company přibližuje ve formaci k forbíně jeviště.