Doktor Ox, 27. 4. 2019 - 14:00, sobota, Divadlo Hybernia, Praha

Po úvodní předehře a titulcích, podobně jako Antoinetta – královna Francie, vidíme, jak dav francouzské vesnice prosí doktora Oxe o zhasnutí světel. Dav je rozbouřen a doktor prchá. Zatím nevíme, o co jde a začíná nás nahlodávat zvědavost. Při útěku doktor narazí na toulavého chytrého mladíka Sebastiana. Poznávají se a doktorovi je jasné, že tento chytrák by se mu mohl hodit. Odlétají balonem za dalším dobrodružstvím.

Ocitáme se ve městečku Quiquendon - je to jediné město na ostrově. Lidé nic nevědí, na nic se neptají, protože se to stejně nakonec dozvědí, žijí v naučených schématech, jejich partneři jsou jim přisouzeni hned po narození, neznají alkohol. Vidíme typickou lineární chůzi, černé oblečení pro muže, bílé pro ženy. Lidé tak nemusejí myslet. Nad tím vším bdí typičtí představitelé moci - kážou vodu, pijí víno. Starostka Laplaceová, učitel Mordag, a dvojice radních Tricas a Niklas. Vedení doplňuje důstojník Hudelson - jehož cela je vždy prázdná. Obyvatelka městečka a matka Amélie - Bernadetta přibíhá se zprávou, že přes jejich dům je přehozené plátno splasklého balonu, tak se ptá, kde se vzalo a co ty barvy. Tvoří se tak základ pro seznámení s našimi hrdiny, kteří jsou pro obyvatele městečka vzpruhou a zalíbení v nich nachází i dvojice, která spadla z nebe - Sebastianovi Amélie padne do oka a doktor Ox pochopí, že ničím nedotčení a zcela poslušní obyvatelé by se mu mohli hodit pro jeho plán.

Ve druhé polovině daruje doktor obyvatelům světlo. Obyvatelé se tak začnou vzpírat zavedeným pořádkům- díky chytrákovi Sebastianovi - který procestoval svět - všem ukazuje, jak může být svět barevný, že každý může milovat, koho chce, že víno se nemusí jíst pouze ve formě bobulí. Noční světlo tak rozšiřuje ostrovanům obzory. Doktor nařizuje kontrolu plynovodů a spolu se světlem je do vzduchu šířen i plyn – prostředek pro provedení jeho plánu, díky němuž byl vyhnán z francouzského města. Pouze on je vůči plynovým účinkům imunní má nasazenou dýchací masku. V plánu bylo, aby lidé byli zcela ovladatelní - aby uposlechli jeho příkazy, ale něco se pokazilo - lidé si začnou říkat pravdu - starostka Elen je kráva- „Já si to o sobě taky myslím, jenom jsem se bála, abyste se to také nedozvěděli.“ Mocní si však náhle uvědomí, že neovladatelnost davu se obrací vůči nim, proto Oxe žádají o zhasnutí světel, což jde proti touze obyvatel - kteří si chtějí nadále užívat života.

Na konci se přesuneme do současnosti - do předvolební kampaně - nutná parafráze na to, aby i dnes lidé nedrželi ústa a nenechali se zviklat politiky.

V hlavní roli Doktora Oxe se představil Martin Pošta - dobrý výkon, vadilo mi jeho pitvoření a také taneční kreace, které předvádí již léta. Zároveň si nemyslím, že rozsah role je velký, jsou tituly, kdy hlavní postava z jeviště téměř nesleze, v hodnoceném představení to není tento případ. Peter Pecha vystoupil v roli mladého Sebastiana - byl roztomilý, díky nedopsanému scénáři - chybí jaksi větší interakce s Amélií. Hlas super, herecky skvělý.

Triston – obyvatel ostrova, který jako jediný odmítá změny a miluje Amélii, který se cítí podvedený a vše ztrácí – velmi mě v roli překvapil jeho představitel Ondřej Bábor. Dostal větší prostor, zaujal během svého sóla „Nemám dost sil“, kde sklouzával ke křiku.

Jako Tristonovi přátelé se představili Lorcan - Josef Vágner a Elias - Lukáš Randák - doplňovali jej, není v podstatě co hodnotit, to platí i pro Améliiny kamarádky - Mariona - Aneta Dobešová a Cordelie - Anna Julie Slováčková.

V roli Amélie vystoupila Zuzana Holbeinová - pěkný hlas, umělkyně předvedla naivní zamilovanou holku, která revoltuje vůči své vlastní matce, zprvu odmítá Sebastiana, nakonec je jím okouzlena.

Její matku Bernadettu - odehrála Vada Károlyi – řízný hlas. Trapl Tomáš jako strážník Hudelson - strážce pořádku, ale díky hlouposti a izolovanosti ostrovanů je zcela bez práce. Miluje Bernadettu – přítomnost role Hudelsona mi přišla nadbytečná.

Hlavou Quiquendonu je starostka Ellen Laplaceová, která má město a lid plně pod kontrolou. Její představitelka Dita Hořínková byla nepřekonatelná – role jí neskutečně sedla, byla rázná, velmi zábavná, nezapomenutelná chůze s překládanými pohyby rukou vpravo, vlevo. Dokonalé. Asi nejlépe propracovaná osoba díla.

„Učitel“ Mordag – další z představitelů moci na ostrově. Jako jeden z mála ví, o okolním světě a doprovázel tak starostku na cestách balonem do Francie, má zálibu v mladých dívkách – zcela uvěřitelně odehrál Zbyněk Fric, který byl v kostýmu k nepoznání. Vedení města doplnili radní Tricas - Jiří Zonyga a radní Niklas - Rudolf Kubík - stále opilí, stále padající, avšak i opilecká chůze se dá zvládnout lépe.

Taneční a pěvecká company - Dorota Paulíková, Kamila Kopčová, Jan Olexa, Jakub Šimůnek,

Adéla Abdul Khaleg, Kateřina Górnioková, Johana Hájková, Monika Secká, Júlia Antalová, Pavlína Vejnarová, Lukáš Prokop, Václav Šmíd, Matěj Kupčík, Radek Fišer, Bohdan Meduna, David Sklenička - mladí umělci – hrají s velkým zápalem a je znát, že je to baví, bohužel je na škodu, že jejich snažení neposune úroveň představení na mnohem větší úroveň.

Hudbu k přestavení složil Jiří Škorpík, je to jeho již druhý počin, a také jako Antoinetta - královna Francie, tak i Doktor Ox postrádá ústřední hit, celkově hudbě cosi schází, chybí určitý důraz na rytmiku, možná jen zvýraznění určitého nástroje, něco, co posune hudbu o level výše. Výjimkou je snad Tristonovo sólo „Nemám dost“ a úvodní píseň městečka Quiquendon. V představení je 1 milostný duet - bohatě stačí. Obrovským plusem je, že dialogy jsou doprovázeny hudbou.

Zdeněk Zelenka napsal pro scénu Hybernie již třetí muzikál. Scénáře je však poněkud slabý. V první polovině se ve své podstatě stane:

a) útěk profesora,

b) setkání se Sebastianem + odlet balonem,

c) Quiquendon,

d) nalezení balonu a "hostů"

e) poznání nevědomosti ostrovanů,

f) Sebastien je okouzlen Amélií a ona jím,

g) návrh životních změn na ostrově Sebastianem - což je rodná půda pro doktorův záměr

Ve druhé půlce:

a) barevný svět + nový život - partnerství, noční život, popíjení alkoholu,

b) po uvítání změn však chce vedení města vše do starých pořádků, protože myslící lidé by chtěli změny a stanou se neposlušnými,

c) omámení plynem,

d) nevyšlo to, lidé se přiznávají.

Chybí určitá dovysvětlení, proč se Bernadetta spustila s Hudelsonem? Jaký je vztah mezi Bernadettou, coby matkou a Amélií, dcerou? Ale OK, nebyly tak připsány zbytečné písně, a děj drží tempo.

Tudíž v první polovině se tak dozvíme akorát o útěku a příjezdu do Quiquendonu, seznámení se s jejím prostředím. Nějaká další dějová linka chybí.

Co musím vyzdvihnout - to je zvuk Petra Ackermanna a Martina Kučery! Sborům bylo dokonale rozumět! To se mi dlouho nestalo, tleskám. Pak, že to nejde....

Scénu navrhnul Petr Hlouška - a byla velmi povedená. Úvodní francouzské městečko v podobném duchu byla i scéna Quinquendonu, kde je provedení větší, u radnice je i schodiště, odkud shlíží starostka s radními. Ale myslel jsem, že bude scéna více funkční a zapojí se do hry. Představení se nevyhnulo ani projekcím - moře, balon, který byl naštěstí synchronizován se skutečným košem, ve kterém se protagonisté nacházeli. Do hry jsou zapojena i propadla - jednak jako sklep, rozuměj nálevna a pak také jako místnost, bývalé vězení, pro pokusy Oxe.

Kostýmy navrhnul Roman Šolc - díky zasazení muzikálu do nedatovaného prostředí ostrova se Šolc nemusí držet reálií - je to i v podstatě oddech od nazdobených kostýmů jeho předešlých prací. Na postavě doktora Oxe se mi líbily kožené postroje + plynová maska. Sebastian má vhodně barevně sladěné kalhoty s vestou. Obyvatelé Quiquendonu jsou "uniformě" oblečeni do černobílé - černě muži, bíle ženy. Muži mají pytlovité kalhoty s vrstvenými triky, ženy mají bílé šaty s dojmem šátkových cípů. Ve druhé polovině, kdy jsou pořádky městečka narušeny, mají všichni obyvatelé barevné ala hippie kostýmy - vše batikované, až přehnané! Pochopit by se to dalo u několika málo postav, ale u všech? Klidně bych se nebál jednodušších vzorů. Starostka má červené šaty, s kabátkem, jež nemá rukávy, ale přechází v jakýsi krátký plášť, doplněné červenými dlouhými rukavicemi, díky kterým vynikne její pohyb rukou při chůzi. Kostým je doplněn turbanovitým kloboučkem s pérem. Šolc použil u všech členů company čelenky, které jednak kryjí porty, a také drží účesy. Ale to už jsme viděli - Krysař, kterému se i statičností scény přibližujeme ve vypjatých situacích. Působivý byl kostým učitele - kárované volné kalhoty, doplněné černým prošívaným "sakem" nestandardního střihu doplněným o červené knoflíky.

Ivana Hannichová vytvořila povedené choreografie. Moc se líbily pochody ala vojsko. Zapojila bodydrumming, který mimo jiné obyvatelé Quiqendonu používali místo pozdravu - místo potřesení rukou - tloukly na hruď. Umí pracovat s velkou company, plusem představení bylo, že se zapojovali i jednotliví sólisté! Závěr díla trochu připomínal Ples upírů - tanečníci a sólisté, nyní oblečeni do jeansů a jeansových vest.

Celkově celé představení zaujme zajímavým příběhem, doplněným melodickou hudbou, plusem je, že hudba hraje i během dialogů. Vynikající pojetí Quiquendonu (typizovaná chůze po rovných osách, chování obyvatel, práce rukou starostky). Dobrá choreografie, zajímavý byl bodydrumming, hromadné scény vyzařovaly energií. Kostýmy ve 2. polovině nepovedené. Scéna mohla být funkčnější - vychází mi z toho lepší průměr, který neurazí. Nic nového však představení nepřináší a hudebně dílo velmi splývá.