Elisabeth, 7. 12. 2019 - sobota, 14:00, Divadlo Josefa Kajetána Tyla - Nová scéna, Plzeň

Divadlo začalo strnulou scénou mrtvých, na laně je oběšený Lucheni, vrah císařovny, který se denně zpovídá hlasu shůry, proč zabil Elisabeth, proč zrovna ji. Lucheni tak předvolá svědky, Elisabetiny současníky a začíná vyprávět její příběh – mrtvoly ožívají. Ocitáme se v Bavorsku, kde je mladá nespoutaná Elisabeth – Sissi – má na sobě růžový kostým a ty copánky! Je neposedná, miluje volnost a pohyb, avšak padá z lana, a seznamuje se Smrtí, který, ji však nechává dále žít, s tím, že ji sleduje.

Následuje pozvání do lázní Ischl, kde se má mladý císař Franz Josef seznámit se svou nastávající ženou, sestrou Elisabeth – Nene, jak domluvila její matka Ludovika a především císařovna matka, která dodržuje přísný řád, je tvrdá nejen k sobě, ale i k okolí, synovi nevyjímaje. Ale osud zasáhne jinak – Franz Josef si vybírá za ženu Elisabeth, tím se její život mění k nepoznání – je stále více a více svazována povinnostmi císařovny. A to natolik, že ji jsou odebrány i děti, což těžce nese, a o to obtížněji, když si pro dceru přijde její dávný přítel – Smrt. Tlak císařovy matky je pro Elisabeth velmi obtížný, utíká k Franzovi se stížnostmi, ale to nepomáhá. On by ji rád zatáhnul do politických her, ona svolí, ale dává ultimatum – buď jeho matka, nebo ona. Žádá volnost pro sebe a své děti.

Císař Franz Josef a císařovna Elisabeth jsou korunovány v Budě – jako panovníci Uher, kam se Elisabeth ráda vrací, hodně cestuje, navštěvuje blázinec – hlavně být daleko od dosahu své tchýně. Sofie však s intrikami neskončila, naopak. Císaři je vybrána milenka a posléze je samotná Elisabeth nakažena francouzskou nemocí – a to jí oznamuje její starý přítel Smrt. Tím Elisabeth celý dvůr odepsala a stává se volnou! Sissi cestuje, dlí na Korfu a příliš nevěnuje pozornost zdravotnímu – psychickému stavu syna Rudolfa, který se díky svodům Smrti zastřelí. Nevěděl jak dál, matka ho před otcem „nepodržela“ ve stavu měnících se pořádků, kdy lid žádá svobodu. Smrtí syna je samozřejmě Elisabeth zasažena, tak jako Franz Josef, který dítě ztrácí pár let po smrti své matky. Franz za Elisabeth přichází s požadavkem, aby se vrátila do Vídně, a nacházejí pochopení v náruči toho druhého. Na palubě potápějícího světa však již vidíme nevyhnutelný pád říše – Lucheni seznamuje přítomné s konci císařských příbuzných.

Hodnocený celozpívaný muzikál napsali Michael Kunze – libreto a hudbu – Sylvester Levay – hudba je nádherná má „velké“ melodie Jen já vím, jak mám žít, písně mají velmi rychlá tempa (Pravá císařovna musí zářit, Mléko), nevyhýbá se i romantickým duetům (Bárky na vlnách). Energické sborové skladby - svatební – Dále není nač se ptát, nebo duši hladící Éljen, éljen.

Český překlad provedl Michael Prostějovský, velmi vhodně, velmi se mi líbí : „NÁŠ RUDOLF, NECHŤ VEDEN JE POUZE TVOU VÝCHOVOU,A MATKA UŽ NESMÍ BÝT K ŠTĚSTÍ NÁM ZÁVOROU“

V roli trpící císařovny Elisabeth se představila Soňa Hanzlíčková Borková, která byla velmi dobře vybrána – jako císařovna je přesná – podobný vzhled, krásně si hraje s vývojem své role – napřed skotačivá, poblázněná dívenka, která velmi rychle pochopí, že jejím bezstarostným dnem je konec, mění se váženou a vážnou dámu, která v závěru chodí v černém a v podstatě truchlí nad urputností tchýně, ztrátou syna, nad odcizením s manželem. Herecky je velmi přirozená, opravdová císařovna, hlasově je velmi dobrá a ústřední melodii krásně doplňuje svým příjemným vibratem.

Jako Smrt – se představil Pavel Režný – myslím, že je to pro něj radost takovou roli hrát, je to velmi vidět, jak si užívá své nástupy, je vidět, že velmi vyzrál a role mu sedí jako ulitá! Hraje si s Elisabeth, miluje ji a čeká na její smrt, postupně k sobě vztahuje její děti. Režný je herecky velmi přesvědčivý, jeho tenorový hlas si hladce poradil s jeho náročnými party – Ten poslední tanec, jako vrchol považuji jeho duet – Stíny jsou dnes delší, s Rudolfem – ve druhé polovině představení.

Císařovnu matku – odehrála Vendula Dvořáková Zaoralová, která se role, velmi urputné tchyně, zhostila bravurně. Je necitlivá, tvrdohlavá, neústupná, jde z ní strach, křičí! A to jen proto, že jí jde o dobro syna, ale hlavně monarchie, kterou pevně drží v otěžích. Je zajímavé sledovat její věkovou proměnu – napřed dáma plná sil, na konci ohnutá dáma o holi, kterou svou písní vysvětluje své pohnutky – „AŽ SE KE DNU ZŘÍTÍŠ

PAK MĚ POCHOPÍŠ.“

Vraha Lucheniho odehrál a odzpíval Martin Holec, velmi mě bavil – jako průvodce dějem, jako „šílence“ při rozhovoru s „Hlasem“, pak byl chvíli obsluha kavárny, nebo prodával upomínkové tretky - člověka to opravdu zatáhlo do děje. Jeho výrazy tváře, ano líčení zde bylo velmi důležité – s naprostou lehkostí dával své pěvecké party – „Kýč“! Velmi mě překvapil svým výkonem.

Franze Josefa odehrál a odzpíval Josef Hruškoci, je vždy rázný, striktní, jako jeho matka, což dobře dokazuje ve druhé polovině představení, kdy jeho matka zemřela a i on je strohý, chladný. Hruškociho hlas hladí, je pevný – dojemný je, když odsouhlasí Sissi podmínky v závěru první půlky.

V roli malého Rudolfa – syna Franze a Elisabeth se představil Jakub Ekstein, v první půlce se jen mihne, ve druhé má píseň – Mama, já toužím. Jeho premiérové představení se projevilo na jeho nervozitě, vypadla mu pasáž textu, což ustál a pokračoval dál, gratuluji.

Roli dospělého Rudolfa předvedl Pavel Klimenda – další vyzrálý výkon! Skvěle vystihl svou nejistotu, své odtržení od matky, a výborné bylo shledání se se Smrtí, kdy se řítili kočárem do záhuby! Duet s Režným - Stíny jsou dnes delší! Parádní výkon!

Dále se představili Jan Ježek – jako otec Elisabeth Max Bavorský a Stanislava Topinková Fořtová jako jeho žena a dále také jako Madam Wolf.

Co se týče výpravy – na Nové scéně vidíme neuvěřitelnou a dosud nevídanou plejádu kostýmů, jejichž autorem je  Roman Šolc – navrhl přes 250 kousků, kde vytvořil honosné dámské šaty na císařském dvoře, plné zdobení, třpytivých kamenů, venkovní oblečení v Bavorsku, takový venkovský tulácký styl u Lucheniho, velmi pěkný kostým Smrti – dlouhý černý plášť a výraznými péry na rameni, vysoké kožené boty, ta péra na rameni, velmi mě bavily uherské kabátce u company. Propracované vše do detailů, o co více je zde kostýmů, o to střízlivější je scéna Zichy, je to v kontrastu, ale myslím ve velmi vhodném kontrastu, protože sledovat příběh a ještě nádheru scény by bylo moc. Tady se zdá, že se hodně rozcgázím v názorech – například má recenze Tarzana, kdy kritizuji ještě nevyužití potenciál scény – a to proto, že příběh je velmi jednoduchý. U Elisabeth je nutné sledovat několik dějových linek – Lucheniho, císařovny, Elisabeth, Rudolfa…

Ale režisér Lumír Olšovský – konečně! - využívá potenciálu Nové scény a jsou využity všechny stoly – propadla, které jsou – máme tu tak – pokoj Rudolfa, prostory před ložnicí Elisabeth, schodiště k jejímu pokoji, ale super byl konec představení, „na vlnách úpadku“, kdy mrtví na stolech tančí a ty se pohybují všemi směry, nahoru, dolu, naklánějí se dopředu a zpět a Císař Josef všemu přihlíží se slovy „Co je to tu za blázinec?“ Vau!

Scénu rozdělují pruhy látky – šály se 3 kovovými půlkruhy, na kterých jsou zavěšena světla, nebo jsou na ně v průběhu přestavení zavěšovány rekvizity (tabule kavárny), abychom, my diváci, věděli, kde se daný děj odehrává. Moc mě to baví – účinkující si na ně i sedají.

Co se týká company – jede neskutečně, je ve fantastické kondici, tak jak celý soubor, a Pavel Bár provedl vhodný výběr díla, a bez nich by představení nebylo ono. A za to díky i choreografiím Pavla Strouhala a Denisy Kubášové - velmi dobře vycházejí hromadné scény – úvodní Epilog, Mléko – miluji to, a zde se projevuje i typický rukopis choreografky Kubášové - drumming, zde je ve formě „stage drumming“, kdy tanečníci mlátí konvemi o podlahu scény, podobně, jako v muzikálu Antoinetta královna Francie na jevišti pražského divadla Hybernia, v produkci Musical Production – kde lůza a chátra tloukla hadry o podlahu – moc hezká taneční sekvence. A bylo vidět, že to všechny baví. To vše je podpořenou dokonalou rytmizací hudby a přednesu – např. ve druhé části – Nenávist.

Neříkám, že dílo nemá slabá místa – ale je to spíše rozvleklostí díla, ale jak to již autoři napsali, tak se to hraje. Zvuk byl perfektní, trošku skřípala, opět a jako vždy, srozumitelnost sborů.

Elisabeth konečně v ČR a ve zpracování, které vybočuje z české průměrnosti!