Pracák

Mno a je to tu. Jsem na ÚP a obrovským překvapením pro mě bylo, že ty tety tam začaly po letech pracovat, hned mi aktivně jedna z nich začala hledat uplatnění - tudíž mi vyjela jakousi "doporučenku", se kterou se mám dostavit k potencionálnímu zaměstnavateli. A to byl kámen úrazu - nemůže, nestíhá - co mně je po tom, já od něj potřebuju razítko a podpis, že se mnou počítají nebo jako co. Tety na úřadu se totiž neptaj´.

Nakonec se podařilo zaměstnavatele chytit, dokonce jsme si sedli, řekli si pár věcí o práci s tím, že by to jako šlo, ale že si to potřebuje administrativně vyřešit a to i s ÚP, páč čeká, že dostane odměnu, za to, že mě zaměstná - ano, takový program skutečně existuje. Tudíž se ozve do konce následujícího týdne. No a čekám již několik týdnů.

Začíná být celá situace naprosto frustrující - nezávisle na čekání na jakýsi telefonát rozesílám životopisy, tedy pokud je kam - místní prostředí mi ABSolutně nenahrává, stěhovat se nemůžu, tudíž můj život je jedna veliká pást. Past jako na medvěda, ten však alespoň ví, že jeho konec je již za dveřmi... Ale i tak jsem se dostal na jiný pohovor a evidentně to bylo nouzové řešení pro obě strany - což mě tedy pobavilo. Nejspíš čekali génia, ne, opravdu jím nejsem!

Tak jsem doma, nevím co dál a jak dál... Čekám... Na nabídku, na cokoliv... Evidentně je chyba ve mně!