Sweeney Todd, 17. 11. 2019 - 17:00, neděle, Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Malá scéna

Muzikál Stephena Sondheima není v České republice žádným nováčkem. Premiérově jsme jej mohli shlédnout na scéně Divadla Na prádle v Praze 28. 6. 2012. Brněnská scéna JAMU – Divadlo na Orlí představila muzikál v závěru roku 2014, poprvé však v českém překladu Alžběty Šáchové. Plzeňské nastudování představuje překlad Hany Novákové, která měla opravdu co dělat. Dílo nepatří k nejjednodušším, má neskutečné množství textu v porovnání s jinými díly, myslím, že se překlad povedl.

Muzikálový thriller autora hudby a textů Stephena Sondheima a libretisty Hugha Wheelera je o holiči Benjaminu Barkerovi, který je však podlostí, kvůli lásce jiných k jeho manželce, uvězněn. Po letech se vrací do Londýna, jako Sweeney Todd, kde opět pracuje, jako lazebník, nad krámkem s pirohy paní Lovettové. Paní Lovettová, která jej miluje, ho uvede do situace, co se během jeho věznění stalo s jeho ženou a dcerou. Sweeney Todd se plánuje pomstít soudci Turpinovi, cesta k tomu je tak dlouhá, temná a krvavá. Co s mrtvými těly? S těmi si hravě poradí paní Lovettová, která pod lazebnictvím vlastní svůj krámek s masovými pirohy. Muzikálu však také nechybí láska, naivní vztah. Todd se do Londýna vrátil lodí s Anthonym Hopem, který se městem potuluje a zaujme jej tajemná, vězněná dívka – schovanka pana soudce – Johanna. Anthonyho láska však narušuje plány pana Todda, dorazí v nevhodnou chvíli, a tím tak oddaluje Sweeneyho pomstu a i Johannin útěk. Ta je pak uvězněna v blázinci pana Fogga a v rámci jejího osvobození Anthonym, možnosti zabití soudce – situace se akumulují, zvrtávají v krvavou řež!

Muzikál zrežíroval Lumír Olšovský a tleskám celkovému pojetí práce s herci, kteří se na scéně neustále potulují – dodává to na celkové atmosféře. Velký prim příběhu dává to, že se hraje na Malé scéně, tudíž diváci jsou v těsném kontaktu s účinkujícími, kteří toho náležitě využívají – ukazují na ně, komunikují s nimi. Muzikál útočí snad na všechny smysly – zrak a sluch – to je jasné, „dotekově“ jako stříkance krve v době podříznutí obětí, či čichu - vůně cibule při pečení pirožek.

Scéna se povedla – minimalistická – vlevo prodejna pirožek paní Lovettové, nechybí potřebná pec, napravo na představku je lazebnický salon pana Todda – přesto účelná a plně funkční – z komínu krámku paní Lovettové se stále kouří, z mlýnku vypadává maso, v soklu Sweenyho pokoje jsou ukryté mrtvoly, funkční skluzavka. Vprostřed je průchod pro účinkující, slouží jako shromaždiště davů, průzor do sklepení atp. To vše takovém zanedbalém stavu – scénu navrhl Dave Benson, který stojí i za dobovými kostýmy. Jedná se převážně o oblečení spodiny – tudíž orvané hadry, několika vrstevnaté. Jistá elegance, v podobě kabátů a nezbytných klobouků, cylindrů u pánů soudce a biřice Bamforda. Barevnost kostýmů je u paní Lovettové, bíle laděné, lehké oblečení má Johanna.

Light design Vratislava Mikana jde ruku v ruce s líčením, které je skutečně propracované a díky blízkosti diváků musí a je plně vidět. Stíny a barvy svícení dodávají neskutečnou atmosféru. Bílá tvář Hruškociho a modré nasvícení.

O choreografii zde nemůže být řeč – Sweeney Todd není prvoplánově tanečním dílem – jde spíš o pohyby na omezeném jevišti – které korigoval Martin Šinták spolu s Olšovským.

Pojďme ohodnotit obsazení. Nominace na Thálii pro Sweeneyho Todda – Jozefa Hruškociho a paní Lovettovou – Stanislavu Topinkovou Fořtovou byly zcela oprávněné. Oba na sebe velmi dobře reagují, doplňují se. Jsou urputní, zisku chtiví, trošku poblázněni, ale určitě nezapomenutelní. Paní Fořtová Topinková je celkové tragédii vtipná, co se týče Tobiase - empatická. Pan Hruškoci je zcela posedlý pomstou na soudci Turpinovi, už jej má na křesle, už se napřahuje, ale náhle zvoní Anthony, a soudce tak uniká jisté smrti. Todd však po něm stále jde, a jelikož se události nevyvíjí dobře, začne kolabovat a v podstatě podřízne každého, kdo mu přijde pod ruku, ať už Joanna, soudce Turpin, biřic Bamford, žebračka – jeho velká láska, o které si myslel, že je již dávno mrtvá, jen paní Lovettová věděla, kdo onou žebračkou je – ve Sweenym to vře – i ji zabije – zavře ji do pece na taštičky. Sweeney v jeho podání je neústupný, jde si za svým. Hruškoci si celou dobu drží jeden výraz tváře – takový urputný, napůl zasněný, ale s jasným cílem v očích. Pěvecký výkon roli pouze podtrhával. Oba předvedli zcela unikátní komplexní muzikálové výkony!

Zamilovaného mladíka Anthony Hopea odehrál Pavel Režný, který se dobře doplňoval se svou partnerkou Johannou – Charlottou Režnou. Kateřina Falcová je těhotná, proto v představení nyní neúčinkuje.

Režná jako nešťastná dívka Johanna, která žije v domě soudce Turpina, je citlivá, jemná. Její provedení „Můj ptáčku zpěvavý“ bylo osvěžením.

V roli Tobiase Ragga se představil Pavel Klimenda – kdy se z oddaného pomocníka Adolfa Pierelliho stává pomocník paní Lovettové, kterému po čase dojde, odkud bere maso na své pirohy. Klimenda se představil v jiné poloze, než na kterou jsem zvyklý. Je dětinský, naivní.

Soudce Turpina odehrál Radek Antonín Shejbal. Turpina tak představil jako váženého člověka, který jde cestou práva, avšak na druhou stranu je celkem šťastně nešťastný z lásky k Johanně, jeho schovance, jeho dceři, možná i jeho milence své bývalé lásky – tedy bývalé ženy Sweeneyho Todda. Silný Shejbalův hlas dodává roli na vážnosti, velmi vhodně se doplňoval s hlasem Hruškociho („Ženy lepé“).

Lukáš Ondruš – podal velmi pěkný výkon nejen jako důstojný biřic Bamford, ale také jako člen company, jeden z bláznů – stále se drží v rozkroku, velmi mě pobavilo tulení se ke kostlivci, jeho olíznutí - jako geniální. Neustále měl co hrát.

Potulujíc se Žebračku, bývalou Toddovu ženu, si střihla Kristýna Bečvářová. Adolfa Pirelliho hrál Ondřej Černý – snažil se o milý italský přízvuk, nevyslovoval hlásku „h“, ale měl by ještě zapracovat na výslovnosti, ne všemu jsem rozuměl, možná je to jen záměr.

Vedoucího blázince – Johase Fogga odehrál Roman Krebs.

Company, v různých rolích kolemjdoucích, bláznů (byli úžasní) vystoupili Jan Fraus, Simona Lebedová, Hana Spinethová, Martin Šefl, Venuše Zaoralová Dvořáková, Lucie Zvoníková. Smích paní Zaoralové Dvořákové již asi nikdy nezapomenu!

Muzikál si myslím není určen pro masy, ale je o mase! Vítaná je právě forma komorní Malé scény Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Živá hudba neustále hraje, v díle je řada hudebních podkresů. Sondheim se nevyhnul ani opakováním melodií, písně chrlí jedno slovo za druhým, až to končí duetem, terčetem - v jistém zmatku – několika hlasů. Nechybí však ani sóla – určitě si zapamatuje „Johanna“. V hlavě jisté ulpí „Londýn je Londýn“, „Ženy lepé“. Orchestr je umístěn napravo od scény. Dirigoval Jiří Petrdlík. Z toho plyne, že účinkující se musí poprat s obtížnými pěveckými party! Typické árie nečekejte.

Příběh je silný, drsný, nekompromisní, nechybí napětí, láska, oddanost zatvrzelost, urputnost. Muzikál Sweeney Todd – Ďábelský lazebník z Fleet Street není úplně odpočinkové dílo, ale baví, baví svým obsahem, nenudí. Inscenace si pohrává se scénickými detaily – kouř, mletí masa. Bavilo mě sledovat jednotlivé postavy company, jak si hrají své. Ondrušova ruka v rozkroku, tulení se ke kostlivci. Zaoralová a její pohrávání si s provázkem a smíchem. Atmosféra byla skvělá!