Tarzan, 30. 11. 2019 - sobota, 14:00, Divadlo Hybernia, Praha

Sobotní repríza muzikálu Tarzan podle filmu společnosti Disney s hudbou a texty písní Phila Colinse a libretem Davida Henryho Hwanga, za pěkným českým překladem stojí Martin Fahrner, písně česky otextoval Pavel Cmíral, který se již podílel na původních textech k animovanému filmu.

Muzikál Tarzan začíná projekcí na plátno, kde vidíme obrovskou loď, která se zmítá ve vlnách, havaruje, vzadu za plátnem se spouští z provaziště muž a žena s dítětem v náručí, topí se, vedle nich – na projekcích – dopadají předměty na dno. Plátno stoupá, na scéně jsou Muž a Žena – maskovaní představitelé Tarzana a Jane – dobově oblečeni, v rukách mají své dítě. Rozkoukávají se, kde to jsou, jsou v džungli, přicházejí se na ně podívat gorily, náhle však do děje vpadne Leopard, který ohrožuje jak je, tak i tlupu opic, Leopardovi se podaří ukořistit opičku – dítě Kaly a Kerchaka, poté se útok opakuje, ale za oběť mu padnou Muž a Žena. Kala však náhle slyší dětský pláč, vyleze do příbytku lidí a v truhle nachází miminko, které jí učaruje a i přes nesouhlas Kerčaka jej vychová. Tarzan roste, z loutky je tu mladý kluk, který si začíná uvědomovat svou odlišnost. Kerčak je však přesvědčen, že by měl Tarzan tlupu opustit, ví, co lidé dokážou. Tarzan je tak vyhnán a nechán napospas, Kala se jej vydá hledat. Tarzan dospěl v muže! Kerchakova nenávist stále sílí, avšak je přesvědčen, že Tarzan je schopen svou „rodinu“ také chránit, když mu předloží mrtvého Leoparda. Do situace se vmísí lidé – bioložka Jane se svým otcem Porterem a vypočítavým průvodce a lovcem Claytonem. Jane se setkává s Tarzanem – zábavné. Je okouzlena nejenom přírodou, ale také tímto mužem.

Ve druhé polovině dochází k poznávání obou světů – jak lidí, tak zvířat. Tarzan se učí, jak být člověkem – jeho chování, získává vědomosti, obléká se a stojí před rozhodnutím, zda odjet, nebo zůstat, významným hlediskem je láska k Jane. Nakonec Tarzan zůstává a spolu s ním i Jane. Happy end.

Tarzan v Divadle Hybernia – já brečel, nikoliv však dojetím. Český inscenační tým sliboval velkou akrobatickou taneční show. By mě teda zajímalo, co si pod tím představovali. To že pověsí 1 lano vzadu vlevo a 3 lana vpředu, z toho ještě super prostor pro akrobacie nedělá. Nemohu říct, že tam tyto prvky nejsou, jsou, ano, protagonisté se na nich spolu točí, skáčou na nich nad diváky do hlediště, zhoupnutí se na levém zadním lanu – to se vážně přes celou scénu nepřehnoupneš. Navíc, když si středové části nad scénou zablokovali větvemi stromů tomu, také nepřidalo, daly se klidně navěsit úplně dozadu, vpředu, tím pádem by byl střed odkrytý. Chyběly mi jakési okamžiky překvapení, kdy například rytmicky vypadávají jednotlivé opice z korun stromů na gumových lanech. Výškový potenciál Hybernie byl tak nevyužit v tomto ohledu. Ale snažili se to dohnat skalní kulisou ve středu jeviště, která však při možnostech hromadných choreografií dost překážela, posunout dozadu se nedala, tam již byl orchestr, ale dala se rozpojit, jistě přemístit… Po rozpojení skály se nám nabídnul pohled do dutiny, kde se občas objevila Kala. Jinak skála je plně funkční – opice i Tarzan se po ní pohybují, chce to ovšem trošku fyzické zdatnosti, opice dokonce skáčou mezi polovinami bez jakéhokoliv jištění!

Navíc by mě zajímalo, jak působily projekce od 10. řady dál, já v 6. celkem nespokojenost, je to takové celé rozostřené – možná je to pouze tou blízkostí, ale promiň lístky za statisíce a takováhle kvalita? Tak kdepak to jsme? Scéna se tedy povedla jen do jisté míry, ale je mi to záhadou, kde se stala chyba, protože scéna Petra Hlouška z Mary Poppins byla nádherná. Hlouškovy projekce byly zdařilé – a jsou nutné – zvlášť úvodní scéna s lodí, avšak dalo se dále pracovat s vertikálou – mohla být pláž, před kterou jsou zavěšeni muž i žena, těsně po vyvržení z oceánu, ti však leželi klasicky na podlaze jeviště. Zajímalo by mě, nakolik tohle všechno diktují pravidla licence. Nasvíceny byly i balkony po obou stranách divadla. Je hezké, že byly pouštěny zvuky džungle před představením, navodilo to správnou atmosféru.

Otázka rovněž je, jak scéna umožňovala pohyb členům company, pokud by se posunula více dozadu, utrpěli by diváci, ale zase by o to lépe vynikly choreografie, které připravila Ivana Hannichová, která v Hybernii například pracovala už na Doktoru Oxovi. Velmi často jsem se bál, že se navzájem opice ukopou, jak byly nacpané všechny pospolu. Fyzická náročnost spočívá v podřepu, lezení po zemi, válení se, houpání se na lanech, ano byly použity i šály pro akrobacie, v jednu chvíli to bylo překombinované až moc!

Povedly se kostýmy z návrhů Romana Šolce, nastříhané kusy látky jako opičí srst, jištěná i na nohách gumami. Tarzan v klasické bederní roušce, Jane v dobových dlouhých šatech, tak jako lovecké oblečení otce Portera a Claytona a jejich nosičů – přírodní béžové barvy. Nechybí vysoké boty, ani pokrývky hlavy. Tak jak jsme všichni čekali. Zajímavostí je, že kvůli náročnosti pohybu jednotlivých protagonistů mají vysílačky i s porty umístěny v parukách, což je jednodušší pro jejich pohyb, avšak je problém, že se umělci zapomenou a pak si ruku klepají do portů na čelech.

Výkony jednotlivých představitelů. Začít musím však Kalou, která je nejvýraznější opicí – její představitelka Dita Hořínková si se svojí rolí velmi vyhrála, opravdová matka, která chrání Tarzana za každou cenu, miluji její gesta, miluji její zvuky. Komorní scéna s malým Tarzanem, kdy jej přesvědčuje, že zas tak odlišní nejsou, byla dojemná. Naprostým opakem byl Kerchak – Marián Vojtko, nevím, zda ho role nebaví, ale úplně mi k němu nesedí, pokud už byl na scéně, tak v podstatě jen řval a dialog s Kalou, který měl být „žertovným“ výstupem, s trapností vyzněl do ztracena…

Tarzan se na scéně objevuje ve třech polohách, nejprve jako miminko – loutka, poté jako kluk – Viktor Antonio – pěvecky dobrý, herecky jistý, není ušetřen pohybové náročnosti díla, sám se po scéně prohání, dělá kotrmelce, lítá vzduchem, když jej opice nadnáší po liánách. Představitelem titulní role byl Peter Pecha – myslím si, že ani chudák nemá co hrát – mluvení je minimální, pokud hovoří s lidmi – tak je to omezeno pouze na jednoduchá slova, infitinitiv. Pěvecky je Pecha suverénní a jeho muskulatura zobrazuje Tarzana, tak jak má být. Příjemným osvěžením představení byla Jane Ivana Korolová, která se s Pechou výborně doplňovala. Nejvíce zaujali na konci prvního dějství v činoherní části, kdy se poznávají – což je v muzikálu, docela tristní, že zaujali až v této chvíli.

Další opicí – kamarádem Tarzana byl Terk – Martin Šemík. Martin dobře zpívá, je vidět, že si pobyt na jevišti užívá, je tam rád. Bojí se o Tarzana, bojuje za něj! Pohyb se zpěvem zvládá při „Kdo ved by tě líp“.

V roli Janina otce – Portera vystoupil Tomáš Tapl – předvedl roztomilého, lehce roztržitého staříka, který přijel dceru doprovodit do džungle. Velké taneční a pěvecké výkony však od této role nečekejte! Lidské „vetřelce“ ještě doplňuje Clayton – Ernesto Čekan – padouch, který se snaží dostat alespoň jednu gorilu, Tarzan mu nevoní a svou neopatrností se tak dostává do trapných situací (puška mu míří do rozkroku – stále mě překvapuje, kolik lidí to dostalo do kolen!), ale Čekan odehrál, co měl, a to je hlavní! V roli Leoparda, ve velmi nápaditém kostýmu, ano všímám si i drápů se předvedl Alexej Kolva, který ještě hrál drobnou roli – pomocníka Claytona – Snipese. Sobotní odpolední reprízu dirigoval Jakub Urban.

Vaculíkova režie sice žene představení kupředu, ale ztrácí poněkud dech, kdy se první polovina motá v jakési opičí beznaděje, nudné mluvené pasáže ve druhé části byly k uzoufání. Písně – hity „Svět dva ráje má“, „Jsi navždy v srdci mém“, „Synu můj“ nevyzněly díky špatnému ozvučení, jak měly.  Režisérský záměr Libora Vaculíka byl asi jiný – udělat představení pro rodiny s dětmi, plně odpočinkové, nenáročné dílo. Nevím, Vaculík asi dílo v zahraničí neviděl, protože, to co nám naservíroval – byla odpočinková odpolední podívaná, kde je ta náročnost na pohyb? Na artistické prvky? V čem pak spočívají nákupy licencí, když pak vidím poněkud „jiné“ dílo?

I přestože byl zvukový pult umístěn ve středu hlediště, bylo umělcům velmi špatně rozumět, čímž utrpěla celá repríza! Úplně mi to zapadá mezi průměrná představení, chybí mi něco, čím by mě představení chytlo za srdce.

Čekal jsem lepší výtvarnou stránku, čekal jsem okamžiky překvapení, kdy na tebe rytmicky budou vypadávat opice z „nebe“ z větvoví, ale díky blokacím větví na scéně to prostě nešlo. Problémem asi bylo i svícení, kterému měl napomoci kouř z mlhostrojů, bylo ho dost! Hudba přervala hity, a tak jako hity bohužel nevyzněly.  V českém provedení díky bohu za krátkou stopáž představení - první část neměla ani hodinu.